Deník: Poloz: Sezona „nula“ je za námi, příští rok míříme výš

Zubří – Obměněný kádr, brzké vypadnutí v poháru i časté absence hráčů na trénincích. To vše byly výzvy, které v Zubří musel skousnout zkušený házenkářský trenér Dušan Poloz při své premiéře v nejvyšší mužské soutěži. A s konečným výsledkem spokojený být nemůže. Jeho mužstvo se neprobojovalo do play-off a zopakovalo deváté místo z roku 2014. „Je potřeba sezonu uzavřít, zanalyzovat a udělat vše pro to, aby se již neopakovala,“ říká trenér Zubří Dušan Poloz.

A vedení zuberského klubu zatím jeho slova plní bezezbytku. Mužstvo pro příští ročník doplní hned trojice mezinárodně ostřílených házenkářů Jurka, Říha a Řezníček. Smlouvu prodloužil i slovenský reprezentant Hlinka. „Naší dlouhodobou vizí je, aby na každém postu byli za jedním zkušeným hráčem dva, kteří se od něj mohou učit,“ doplňuje trenér Zubří Poloz.

Jak hodnotíte uplynulou sezonu?

Je obvyklé, že ve sportu po nějakém krásném období přijde útlum. V roce 2012 tady byl titul, ale o dva roky později už bylo desáté místo po základní části. Teď po bronzové éře se tým zase téměř z padesáti procent obměnil, nedokázali jsme na to zareagovat a vzniklo z toho deváté místo. Odešel lídr obrany Říha, střelec Klíma a lídr šatny i hřiště Douda. To by zasáhlo každý mančaft. Měli jsme i několik dlouhodobě zraněných hráčů. Nyní je potřeba tuto sezonu zanalyzovat a vyvodit z toho závěry tak, aby se to po další úspěšné éře neopakovalo.

Jaké byly slabiny letošního týmu?

Měl jsem strach, že obrana bez Říhy nebude fungovat, ale podle statistik jsme se oproti loňskému týmu, který vyhrál základní část, zhoršili v průměru pouze o jednu obdrženou branku. Diametrální rozdíl byl ale v počtu vstřelených branek, kdy vloni jich bylo v průměru 30 a letos jen 26. To byla asi naše největší slabina.

Jak bude těžké vybudovat po nepovedené sezoně v týmu sebevědomí?

To bude samozřejmě složité, je to dlouhodobý proces. Proto jsme si řekli, že se chceme naučit vyhrávat a v play-out se nám to podařilo. Na letní přípravu chystáme pár kroků, aby si kluci věřili víc, ale je to dlouhodobý proces.

Někteří fanoušci vám vyčítají vaši filozofii, podle které chcete vychovávat reprezentanty. Podle nich by vám mělo jít spíše o úspěch klubu, který vám platí. Co jim vzkážete?

Mně záleží na české házené. Tečka… Jestli budu vychovávat reprezentanty, tak budou i výsledky klubu dobré. Jsou to spojené nádoby, vždycky tomu tak bylo.

V zápase s Hranicemi se objevil transparent, který vás vyzýval k odchodu. Jak jste to vnímal?

Všiml jsem si ho až ke konci zápasu. Řekl bych k tomu jen to, že nejhorší je lidská ješitnost. Kdybych dal na některé lidi před sezonou, tak bych tady už neseděl. Nemyslím si, že to byl názor fanoušků, ale možná tří lidí. Po zápase jsem potkal jedny známé a ti mi řekli: Oni ti zase přejí, abys šel ven. To v tu chvíli celkem sedělo. (úsměv)

Čím se liší česká liga od norské, ve které jste předtím působil?

Jiný je samotný způsob hry. Naše házená chce být až příliš chytrá, kdežto jinde je to daleko tvrdší a férovější sport. Vyhrávat by měl ten tým, který lépe natrénoval a který je lepší, i když ne vždy se to v zápasech děje. Jinak bych řekl, že první tři naše mančafty by hrály střed norské tabulky. Ta úroveň jejich ligy je vysoká a produkuje každý rok nové talenty, což dokazují úspěchy reprezentace. Tady si musíme teprve uvědomit, že za její kvalitu jsme zodpovědní všichni. Kluboví trenéři, rozhodčí i funkcionáři.

V čem se liší trénování mužů a žen?

Já se k hráčům i hráčkám chovám úplně stejně. Házená je jen jedna, pravidla jsou stejná. Co je rozdílné, je kolektiv v šatně. Když to vezmu za Zubří, tak tady byl letos v šatně strašně velký klid. Nedařilo se nám a byl tam klid. Očekával jsem nějaký temperament nebo něco, co by tým nakoplo, ale to se nestalo celou sezonu.

Neměl přijít v tomhle případě impuls od trenéra?

Taky že jsem tam pár flašek hodil, ale nebudu to dělat přece každý zápas. Trenér může ovlivnit mentální přípravu na utkání, ale neměl by být motivátor. Vnitřní motivace přece musí být u hráčů samotných. Možná jsem podcenil celou letní přípravu. Jsem hodný trenér, nejsem bič, ale spíš cukr. Vsázím na komunikaci a vzájemný respekt. Druhá věc je ta, že my jsme se za celou sezonu na tréninku sešli kompletní pouze jednou. Z těch dvou set tréninků, co máme za sebou. Když ten tým nemá kvalitu na tréninku, tak jak má mít pak kvalitu v zápase?

Neztrácíte pak motivaci do trénování?

Je to velmi specifické a musím přiznat, že jsem se s tím v kariéře ještě nesetkal. Motivaci ale neztrácím, problémy jsou od toho, aby se řešily. Kluci chodí do školy, jiní do práce, takže tomu rozumím. Ale když pak přichází esemesky před tréninkem, že nepřijde ten a ten, tak člověk může celý připravený trénink hodit do koše a chystat nový.

Není to tím, že Zubří není profesionální klub?

Předtím jsem taky nepůsobil v profesionálních klubech. Ty hráčky a hráči chodili taky do práce, ale když byl trénink, tak přišli. Na druhou stranu chápu, že školy jsou nyní náročnější a ne každý zaměstnavatel hráče pustí. V zahraničí jsou sponzoři šťastní, když mají ve své firmě nějakého hráče. Tady to často takhle nefunguje. Ale s tím se musíme naučit žít, házená není v životě priorita číslo jedna.

Co reprezentace, nechybí vám?

Zatím ne. Vrátil jsem se domů kvůli rodině. Dvacet roků mě pomalu neviděli a teď jsem po každém zápase doma. Jsem tady spokojený a navíc tady chci něco příští rok dokázat.

Když jsme u příští sezony, tak dle příchodů bude očekávání fanoušků daleko větší než letos. Jste na to připraven?

Minulý rok jsem se v prognózách držel při zemi, letos už nebudu. Nebojím se říct, že náš cíl bude viset mnohem výš. Takže očekávání a tlak si na sebe vyvineme sami. Pokud se ten tým poskládá tak, jak se to zatím vyvíjí, tak bychom si semifinále měli uhrát.

Připravujete taktické změny?

Každý den nad nimi přemýšlím. Sleduju přes internet spousty tréninků v různých klubech, ať už v Norsku, Maďarsku, nebo kdekoliv jinde. Zvažuju, co by se nám mohlo hodit. Samozřejmě musím počkat na tu finální sestavu, ale pak s nějakými novými impulsy určitě přijdu.

Kdy začínáte s letní přípravou?

Od 20. května pojedeme měsíc v kuse rekondici. Většinou to bude o zvedání železa a nějakém mentálním tréninku. Budeme vystupovat z komfortní zóny, což jsem minulý rok asi podcenil. Občas musíme trénovat na krev, abychom potom mohli hrát na krev. Po této části bude pár týdnů volno a znovu začínáme uprostřed července. Předběžně máme domluvených asi 14 přátelských zápasů.

(dj)

 

banner2

Může Vás zajímat...