Zubří /ROZHOVOR/ – Návrat do branky házenkářů Zubří si gólman Milan Malina po třech letech strávených v nejvyšší soutěži ve Francii představoval jinak. Jeho tým v sobotním úvodním kole doma jen remizoval s Lovosicemi a především zpackaným druhým poločasem přidělal vrásky na čele trenéra Titkova i slušně zaplněné haly, která se po skvělé první půli už viděla při oslavách vysoké výhry. „První poločas byl dobrý, kluci skvěle bránili a moc toho na mě neprošlo. Ale druhý poločas nám fatálně nevyšel. I když jsme remízu dohnali až v poslední vteřině, je pro nás plichta rozhodně ztráta,“ říkal po utkání 27letý brankář Gumáren Zubří Milan Malina.
Vedli jste v zápase už o sedm branek, pak i o čtyři prohrávali. Je bod málo nebo moc?
Nebudu říkat, že je to super a že je výborné, že máme bod. Je to pro nás ztráta. Před zápasem jsme si říkali, že budeme doma vyhrávat všechno, ať je to Dukla, Plzeň, nebo Lovosice. A hned napoprvé ztráta. Je to ale stále jen první zápas. Musíme se podívat, kde jsme udělali chybu. Trenéři nám to připraví na videu a my se hlavně musíme poučit.
Pro vás to byl návrat do branky Zubří po třech letech. Byl jste nervózní?
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl nervózní. Ten tlak dolehne asi na každého, kdo se po nějaké době vrátí třeba ze zahraničí. Všude kam člověk přijde, tak slyší házená, házená, házená. Nijak jsem se z toho sice nesesypal, že bych třeba tři dny nespal, nicméně tlak určitě cítit byl a trochu nervózní jsem byl.
V první půli vypadalo vše skvěle. Co se pak stalo?
Právě tohle jsme probírali v kabině po utkání. V první půli, kdy jsme vedli o šest gólů, jsme ztratili dva tři míče, dostali jsme góly a najednou to bylo o čtyři góly. Namísto toho, abychom v těch momentech odskočili na deset a bylo po zápase, jsme je nechali vrátit se do zápasu.
Ze čtyřgólového manka jste urvali se štěstím alespoň bod. Je alespoň to pro vás malou radostí?
Ten bodík je asi jediná útěcha, že jsme to ve finiši urvali. Ale pro nás je to málo, měli jsme vyhrát.
Inkasovali jste 33 gólů, byla největším problémem obrana?
Obrana se cvičí a je problémem dlouhodobějším. Už jak jsem přišel v červnu, trenér Titkov se zaměřuje stále na obranu, piluje se to a nacvičuje. Už v loňské sezoně jsem slyšel od fanoušků nářky, kdy se konečně vrátím a že Zubří nechytají gólmani a podobně. Jenže to vůbec není tak jednoduché odsoudit gólmana. Já jsem se pak na hodně zápasů díval zpětně, a když vidím, jak tam protivníci naskakují Orsymu z šesti metrů, tak to přece nejde chytat a může se v té brance potentovat.
Ohodnotíte svůj výkon? Jak se vám doma chytalo?
No moc se mi to nezdálo, ve druhé půlce jsem měl chytit daleko více míčů. Nejsem tady od toho, abych šel do branky s tím, že možná, kdyby, když se zadaří, tak něco chytneš a třeba týmu pomůžeš. Na žádné „třeba“ se nehraje. Jsem tady, abych něco chytil a týmu pomohl. Celý zápas jsem věřil, že se něco stane, ze třeba přijde nějaký zákrok při vyložené šanci soupeře a že se tím třeba pomůže otočit zápas. Jenže dneska to fakt nešlo, měl jsem snad jeden zákrok po střele hostů z šesti metrů, jinak nic.
Vrátil jste se domů po třech letech. Mluví se v Zubří před sezonou hodně o titulu, medaili a podobně?
Nevím, jestli se fanoušci a lidé kolem házené v Zubří poučili z minulých sezon, ale letos mi přijde, že se o titulu nemluví a spíše je to takové opatrnější. Ale tlak na výsledky tady samozřejmě určitě je, lidé chtějí, ať jsme nahoře a hrajeme dobrou házenou. My se na to s kluky díváme tak, že se chceme dostat do play-off z co nejlepšího umístění. Co bude dál v play-off, to se uvidí, to je další soutěž a teď je to jedno. To je, jako bych se teď zaobíral tím, co budu dělat v důchodu. Prostě být v play-off a pak se uvidí.
