„Nasazení, srdečnost a oddanost. To zůstalo stejné,“ říká prezident HC Zubří
Jméno Jaroslav Dořičák je s HC Zubří spjato už celých třiašedesát let. Za ty roky se bývalý hráč postupně vypracoval do vedení klubu a nyní plní funkci prezidenta výkonného výboru. Ve středu 9. prosince oslavil Jaroslav Dořičák své 77. narozeniny. O několika málo vzpomínkách, které nasbíral na své házenkářské cestě, se oslavenec rozpovídal v rozhovoru. My mu tímto děkujeme za vše, co pro HC Zubří dělá, a přejeme mu jen to nejlepší!
Kdy jste v HC Zubří začínal?
Já v klubu působím od roku 1957. Nejdřív jsem byl hráč, poté jsem byl sponzor a v roce 2012 jsem přešel do výkonného výboru a stal se prezidentem klubu.
Co všechno prezidenství obnáší?
Teď už to není tak náročné, ale dřív to bylo složité. Jedná se o funkci pro řízení celého klubu. Musel jsem korigovat celý výkonný výbor, hlídat chod klubu a případně zasáhnout pokud nastaly nějaké rozbroje mezi hráči, rodiči hráčů či fanoušky. Samozřejmě jsem musel být aktivní v kontaktu s úřady například s krajským výborem nebo s městem. Zároveň jsem členem Českého svazu házené, takže mým úkolem je zprostředkovávat informace ze svazu, jak a co by se mělo v klubu dít.
Co vás k házené přivedlo?
Tehdy v Zubří nic jiného kromě házené a fotbalu pořádně nebylo a já si vybral házenou. Házená se mi líbí, protože je to adrenalinový, rychlý sport.
Co se v házené za dobu Vašeho působení změnilo?
Z venkovních hřišť se přešlo do sportovních hal. Dřív se vše hrálo venku a v zimě jsme přes Vánoce jezdívali na zájezdy na západ, kde se hrávalo v halách. To se za tu dobu změnilo. Co však zůstalo stejné, je to nasazení, srdečnost a oddanost. Někdy mám ale pocit, že s tím, jak do sportu přišly peníze, motivace se trochu ztrácí a někteří kluci, místo aby měli požitek ze hry, tak koukají jen na to, aby z toho měli hmotný profit.
Co je vaše oblíbená vzpomínka za sportovní kariéru?
Nejoblíbenější vzpomínku mám na to, když jsme ve čtyřiašedesátém roce hráli v Prešově na finále spartakiádního turnaje, kde jsme se probojovali mezi čtyři české a dva zahraniční týmy. Pak také bylo hezké, když jsme po revoluci konečně měli možnost dostat se do západních zemí, kde nás všichni brali, fandili nám a drželi palce.
Jak jste oslavil narozeniny?
Oslavil jsem je, oslavuju a ještě je budu oslavovat, dobře. Už to sice není jak za mlada, ale oslavuji je rád s přáteli a lidmi, kterých si vážím.
Co byste vzkázal fanouškům klubu?
Fanouškům moc děkuji za jejich přízeň. Byl bych samozřejmě rád, abychom co nejdříve už halu otevřeli a mohli se všichni zúčastnit. Také všem přeji hodně zdraví, aby to přežili, a snad se po Novém roce všichni uvidíme na zápase v hale.
Autorka: Kamila Krupová
