/ROZHOVOR/ Třináct let proti Jičínu doma neprohráli a tato série zuberských házenkářů bude pokračovat dál. V sobotu vybojoval mladý tým trenéra Miky výhru 33:28 a dál se drží v popředí extraligové tabulky. Důležitými zákroky k výhře pomohl i brankář Zubří Pavel Dufek, který odchytal celý zápas.
„S Jičínem to není nikdy jednoduché, dělávají nám problémy. Doma ale musíme vyhrávat, byla to pro nás povinná výhra. Zvládli jsme to a můžeme jít dál,“ pochvaloval si talentovaný 21letý zuberský brankář.
S kolegou na brankovišti Bohumilem Pšenicou si zatím dělí čas rovnoměrně. Oba už v lize zapsali přes 30 zákroků, když pochytali víc než třetinu střel, co na ně letěly.
„Že nastoupím od začátku, jsem se dozvěděl od realizačního týmu před zápasem. Jsem rád, že jsem dostal příležitost,“ dodal Dufek, jehož tým rozhodl o výhře až v závěru zápasu.
Proč se nepodařilo zlomit Jičín dřív?
Nedokážu říct, asi kvůli našim technickým chybám. Jsme mladý tým a pořád potřebujeme na sobě pracovat, tak i ty chyby prostě někdy přijdou. Ne vždy se podaří soupeře zlomit, o to víc jsem rád, že jsme to i přesto zvládli.
V sobotu jste odchytal celý zápas. Máte v týmu nastaveno, kdo je brankářská jednička?
Beru to tak, že jako brankáři jsme spolu a tvoříme jednu jednotku. Není to o tom, kdo je jednička nebo dvojka, ale o naší spolupráci, abychom co nejvíc pomohli týmu. Záleží, komu se víc daří, je to společný výkon.
Jak se vám spolupracuje s Pšenicou?
Výborně! Je to skvělý a zkušený brankář. Jsem strašně rád, že tady s ním můžu chytat. Navzájem si pomáháme. Oba jsme úplně jiní gólmani, což je pro tým plus.
Proti Jičínu jste vsítil i jednu branku přes celé hřiště, věřil jste si na střelu?
Nebudu lhát, nějaké obavy tam byly (úsměv). Jsem rád, že jsem se trefil. Málokdy se k tomu odhodlám, raději to nechávám v rukou spoluhráčů, než abych se minul. Ale na začátku sezony jsem si říkal, že na tom musím zapracovat.
V Zubří působíte už několik let, jak jste zde spokojen?
Přišel jsem do Zubří po kovidu, předtím jsem měl nějaké tréninky s mladším dorostem. Pak jsem začal studovat v Rožnově, šel na internát a pak jako druhoročák do mladšího dorostu. Byl to dobrý krok, přejít ze Zlína do Zubří a jsem rád, že jsem se takto rozhodl.
Nebylo to těžké rozhodování v tak mladém věku?
Já jsem to moc neřešil. Mým snem bylo vždy si zahrát házenou na co nejvyšší úrovni. Věděl jsem, že Zubří je ideální cesta.
Jaké jsou vaše další házenkářské sny?
Chtěl bych si jednou zahrát v německé bundeslize, zahrát si házenou na té top úrovni. Dopracovat se k tomu postupnými kroky, zkusit si někdy zahraničí. Ale teď jsem spokojený v Zubří. Po tom zranění, co jsem měl, jsem rád, že vůbec můžu hrát. Měl jsem špatné koleno, dvě sezony jsem víc jak půlku zápasů nechytal. Musím zaklepat, že je to teď v pořádku.
Nakoukl jste už i do seniorské reprezentace, jste stále v kontaktu s trenéry?
Momentálně jsem v širším výběru. Mým hlavním cílem je teď podávat výkony v Zubří a někam to s týmem dotáhnout. Reprezentace by byla bonus. Tehdy to byla skvělá zkušenost, hodně mi to dalo.
Před sezonou jste obměnili tým, jak v kabině zapadly nové posily?
Skvěle, všichni jsou super kluci. Myslím, že nám to šlape dobře. V šatně se bavíme česky a anglicky. Všichni kluci anglicky umí, a když někdo něco neví, tak mu jiný poradí. Někteří cizinci se už naučili i pár základních slov česky.
Do konce října vás čeká šest zápasů, zvládnete to?
Musíme to zvládnout, jiná možnost není. Fyzicky jsme na tom dobře a většina z nás takovou zápasovou porci zná z loňského play-off, kdy to bylo náročné a kdy jsme hráli pět zápasů skoro v každé sérii. Měli bychom to zvládnout v pohodě. Postupně by se mohli vracet i zranění.
V neděli se střetnete s mistrovskou Plzní, co od zápasu očekáváte?
V minulosti jsme si už několikrát dokázali, že se s nimi i u nich dá hrát. Pokusíme se předvést dobrý výkon, chceme se tam poprat o body.
Rozhovor připravil David Janošek
