Síň slávy HC Zubří je poctou osobnostem, které se nesmazatelně zapsaly do historie našeho klubu. Její příběh se začal psát v roce 2016 při oslavách 90 let organizované házené v Zubří, kdy byli uvedeni první členové. O pět let později, při 95. výročí, přibyla další významná jména a tradice ocenění pokračovala.
Dosavadním vrcholem se stal slavnostní galavečer k příležitosti 100 let HC Zubří, během něhož byla Síň slávy rozšířena o další osobnosti, které se svými výkony, prací a oddaností významně podílely na budování klubové historie. Právě díky nim se zuberská házená stala fenoménem přesahujícím hranice regionu.
Přinášíme vám kompletní přehled všech členů Síně slávy HC Zubří, kteří byli do této prestižní společnosti uvedeni během oslav 90., 95. a 100. výročí klubu.
Síň slávy 90 let
Miroslav Mikulenka (*1939 – †2024)
Společně s Jirkou Mikulenkou přivezli z vojenské služby ze slovenského Pezinku do Zubří mezinárodní házenou. Jako voják hrál již 1. ligu ČSSR za celek Dukla Bratislava a zahrál si i mistrovský zápas proti našemu družstvu v Zubří. Byl oporou juniorské reprezentace ČSSR a později byl pět let v širším kádru seniorské reprezentace ČSSR. V sezóně 1965/66 se stal králem ligových střelců, v následujících dvou sezonách se umístil na druhém, resp. třetím místě. Je členem Klubu ligových střelců, kde jsou hráči, kteří nastříleli v mistrovských utkáních 1. ligy více jak 1000 branek. Pracoval v klubu i jako trenér.
Vít Opálka (*1934 – †)
Svou házenkářskou éru začal v Zubří v roce 1945. Po dobu vojenské služby v Dukle Bratislava byl dokonce pověřen reprezentací Slovenska v utkání s Dánskem (13:13). Byl oporou družstva, které v roce 1960 vybojovalo postup do 1. ligy, zároveň byl i trenérem, a to i v první prvoligové sezoně. Byl tmelem a duší prvoligové party a mezi hráči se mu říkalo „parťák“. Byl opravdový držák, po dobu působení v 1. lize vynechal jen jeden jediný zápas. Po skončení sportovní kariéry se aktivně zapojil do činnosti klubu, dlouhá léta pracoval ve výboru jako předseda.
Robert Gazda (*1933 – †1996)
Byl oporou družstva, které v roce 1960 vybojovalo postup do 1. ligy. Jako kapitán družstva strhával celý kolektiv příkladnou bojovností, pověstné byly jeho otočky. Na rozehrávce byl mozkem týmu, ze kterého vykrystalizovala pověstná součinnost hry „tří králů“ Roberta, Mirka a Vítka.
Síň slávy 95 let
Květoslav Janošek (*1931 – †2010)
Byl jako hlavní organizátor součástí kolektivu, který v 60. letech minulého století šířil slávu zuberské házené nejen na území tehdejší ČSSR, ale i v dalších zemích Evropy. Seděl na střídačce prvoligového klubu jako vedoucí a společně s trenérem Adolfem Randýskem vytvořili dvojici, jejíž kamarádství přetrvalo až do konce jejich životů. S mnoha kluby v Evropě udržoval písemné i osobní kontakty, stál u zrodu partnerství obcí Zubří a německým Rosdorfem. Byl pravidelným informátorem zuberské veřejnosti o dění v klubu, legendární byly jeho kritické články ve vývěsce klubu na adresu některých našich družstev.
Adolf Randýsek (*1933 – †2015)
Začínal jako dorostenecký hráč české házené a následně se spolupodílel na přerodu zuberské české házené na házenou mezinárodní. Mezi jeho největší trenérské úspěchy patří několikaleté účinkování slavné generace zuberského družstva v 1. lize, pod něž se podepsal svým osobitým a kamarádským přístupem podpořeným dnes moderními psychologickými prvky. Skoro až nedoceněná se z dnešního pohledu jeví skutečnost, že slavná družstva, jako Dukla Praha, Tatran Prešov, Trnava, Plzeň či Karviná, se třásla strachy před tehdejší skvělou generací zuberských hráčů. Slavná byla i finálová výhra na turnaji ve švýcarském St. Gallenu nad tehdejším vítězem PMEZ německým Göppingenem.
Vladimír Maceček (*1938 – †1996)
Již ve škole byl nejvyšší ve třídě, a když se hrála házená, musel jít do branky, aby prý dosáhl k břevnu. A zůstal v ní napořád. V roce 1956 přešel od dorostenců k mužům, další tři roky při povinné základní vojenské službě střežil svatyni pražské Dukly. Do Zubří se vrátil na podzim 1959 a v brance Jiskry Zubří pomáhal vychytat poprvé 1. ligu mezinárodní házené. V brance Zubří vystřídal řadu partnerů, od Oty Halfara přes Zapřálku, Rudu Holiše, Pepu Krupu (Hejtmana), Kinčeka, Klimka, až po Petra Tovaryše. Jeho spoluhráči o něm říkali, že byl nejpoctivější spoluhráč v tréninku a velmi dobrý společník. Řadu zápasů doslova vychytal a dokázal vsítit i branku přehozením soupeřova brankáře, čímž často bavil domácí diváky.
Síň slávy 100 let
Vladimír Polách (*1954 – †2012)
Byl vizionářem a autorem progresivního systému práce s mládeží, které položily důležité základy pro dlouhodobý rozvoj a stabilitu mládežnické struktury klubu. Jeho práce významně přispěla k výchově mnoha generací hráčů a k vytvoření silného zázemí pro budoucnost zuberské házené. Velkou měrou se podílel také na výstavbě sportovní haly. Pan Polách byl dlouhodobě spojován s podnikatelským a průmyslovým prostředím regionu Rožnovska a Zubří, zejména v oblasti průmyslové a stavební činnosti. Své kontakty a zkušenosti dokázal dlouhá léta využívat také ve prospěch klubu, kdy se významně podílel na zajišťování finančních prostředků pro sportovní činnost a rozvoj HC Zubří.Svou dlouholetou prací, organizační činností a oddaností klubovým barvám pomohl utvářet identitu a hodnoty HC Zubří a patří mezi osobnosti, které výrazně ovlivnily historii klubu. Pan Polách nás, bohužel, předčasně opustil v roce 2012. Ocenění přebírá za svého otce sy Vladimír ml. I on je bývalým mládežnickým hráčem HC Zubří.
Jaroslav Dořičák (*1943)
Taktéž patří mezi výrazné osobnosti historie HC Zubří a dlouhá léta se podílel na rozvoji zuberské házené. Svou prací, zkušenostmi a oddaností pomáhal budovat pevné základy klubu i jeho sportovní tradice. Jako hráč patřil k velmi silné generaci zuberských házenkářů, která v 60. letech nastupovala v 1. lize ČSSR a významně se zasloužila o budování renomé zuberské házené na celostátní úrovni. Zároveň patří mezi nejdéle podporující finanční partnery klubu a svou dlouhodobou podporou významně přispěl ke stabilitě a fungování HC Zubří. Jeho vztah ke klubu je postaven nejen na podpoře sportovních úspěchů, ale také na důvěře v práci s mládeží a rozvoj házené v regionu. Klub dlouhá léta zastupoval v krajské exekutivě Českého svazu házené i v Radě ČSH, kde se podílel na důležitých rozhodnutích a rozvoji české házené. Během svého působení byl součástí období, kdy se HC Zubří postupně zařadilo mezi přední české házenkářské kluby. Významně přispěl k fungování klubu, podpoře mladých hráčů i vytváření silného zázemí pro další generace zuberských házenkářů. Jaroslav Dořičák je v klubové historii vnímán jako osobnost, která svou dlouholetou podporou, organizační prací i vztahem ke klubu pomohla utvářet identitu a tradici zuberské házené
Jiří Kekrt (*1950)
Patří mezi nejvýznamnější osobnosti v historii HC Zubří. V polovině 90. let dovedl klub k historicky prvním mistrovským titulům v letech 1996 a 1997 a výrazně se podílel na budování silného extraligového týmu. V Zubří působil opakovaně – nejen během mistrovské éry, ale také po návratu v roce 2008 a znovu od roku 2014. Společně s Jiřím Mikou vytvořil základ úspěšné generace, která se nesmazatelně zapsala do historie zuberské házené. Během své bohaté trenérské kariéry vedl také Karvinou, Frýdek-Místek i zahraniční kluby v Rakousku a na Slovensku. Významnou stopu zanechal rovněž u české reprezentace – jako asistent trenéra na olympijských hrách v Soulu 1988, trenér juniorů na mistrovství světa 1995 a hlavní trenér české reprezentace na mistrovství Evropy 1998 v Itálii. Velmi si vážíme toho, že Jiří Kekrt v mnoha rozhovorech označil Zubří za svou srdeční záležitost.Pan Jiří Kekrt je momentálně na dlouho plánované zahraniční cestě a ocenění si nemůže dnes převzít. Ocenění bude panu Kekrtovi předáno při nejbližší adekvátní příležitost hodné ranku ocenění.
(zdroj foto: idnes.cz)
Jiří Janošek (*1958)
Patří mezi významné osobnosti spojené s dlouholetým vedením HC Zubří a výrazně se podílel na rozvoji klubu v novodobé historii. Po řadu let působil ve vedení klubu jako funkcionář a jeden z hlavních organizátorů zuberské házené. Zároveň patřil mezi nejdéle úřadující předsedy klubu a svou dlouholetou prací významně ovlivnil směřování HC Zubří. Byl součástí období, během něhož se HC Zubří pravidelně řadilo mezi nejlepší české házenkářské kluby, bojovalo o medailové příčky a púsobilo také na evropské scéně. Ve veřejných vystoupeních dlouhodobě zdůrazňoval význam klubové tradice, práce s odchovanci i podpory regionálních partnerů. Podílel se na důležitých rozhodnutích týkajících se sportovního směřování klubu, trenérského vedení i ekonomické stability HC Zubří. Jeho práce pomohla vytvořit podmínky pro pokračování úspěšné házenkářské tradice ve městě Zubří.
Jiří Mika (*1961)
Další z nejvýznamnějších trenérských osobností v historii HC Zubří. Dlouhodobě se podílí na budování úspěšné zuberské házené. V klubu působí od roku 1994, kdy se po zahraničním angažmá ve Finsku vrátil do Zubří a stal se asistentem Jiřího Kekrta u extraligového týmu mužů. Jako jeden z mála osobností byl u všech tří mistrovských titulů HC Zubří. Významně se zasloužil o výchovu celé řady reprezentantů České republiky. Dlouhá léta se věnoval především práci s mládeží, kde pomáhal vytvářet systém, díky němuž se Zubří stalo respektovanou líhní talentů české házené. Během své bohaté trenérské kariéry působil také u českých reprezentačních výběrů mužů i žen, zejména jako specialista na trénink brankářů. Vedle klubové a reprezentační práce se dlouhodobě věnuje vzdělávání mladých hráčů i trenérů a patří mezi osobnosti, které výrazně ovlivnily několik generací zuberských házenkářů. Přes mnohé nabídky na trenérské angažmá zůstal věrný práci pro Handball club Zubří, což z něj dělá jednu z nejrespektovanějších osob jeho historie.
Jiří Mičola (*1964)
Patří mezi výrazné osobnosti spojené s HC Zubří – nejprve jako hráč a později také jako trenér. Byl součástí zlaté generace, která vybojovala historické mistrovské tituly v letech 1996 a 1997 a tým vedl jako jeho kapitán. Jiří Mičola byl jedním z mála hráčů, kteří se dokázali prosadit v éře „antukové házené-nižší soutěže“ a na tyto úspěchy navázal i po postupu do soutěže nejvyšší. V klubu působil dlouhá léta jako asistent i hlavní trenér extraligového týmu a podílel se také na zisku mistrovského titulu v sezoně 2011/2012. Je tedy druhou osobností, která je aktivně podepsána pod všechny tituly v historii klubu. Svou trenérskou kariéru spojil rovněž s mládežnickými reprezentačními výběry České republiky a dalšími extraligovými kluby. Jiří Mičola je dodnes vnímán jako jedna z osobností, které výrazně ovlivnily moderní historii zuberské házené – svou pracovitostí, zkušenostmi i dlouholetou oddaností klubovým barvám.
