24 stupňů ke zlaté aneb když se sen stane skutečností!
Nadpis pro tento článek vznikl parafrází jednoho zábavně-vědomostního pořadu bývalé Československé televize a nejlépe vystihuje cestu zuberského družstva starších žáků na „trůn“ krále Žákovské ligy. O tom, že tato cesta nebyla snadná, svědčí ohromná porce 24 zápasů s nejlepšími celky České republiky, kterou jsme museli zvládnout v 6 kolech v rozmezí prosince až května.
Jak naše putování za zlatem vypadalo?
V úvodním kole nás los zavedl do Karviné, a že to bylo kolo hned asi nejtěžší, ukazují výsledky s celky Frýdku-Místku (22:19), Karviné (16:15), Dukly “B“ (24:15) a Třeboní (23:22).
V druhém kole jsme výhodou domácího prostředí eliminovali naši velkou marodku a celkem bezpečně zvítězili nad týmy z Pardubic (24:16), Šťáhlav (25:14), Žeravic (24:20) a Uherského Hradiště (25:16).
Město ležící u soutoku Vltavy s Labem (ano, je to Mělník) bylo hostitelem jedné z 6 skupin dalšího, již třetího kola Žákovské ligy. Jedinou drobnou nepříjemností bylo delší cestování, na které jsme však po následných vítězných zápasech s celky Hranic (20:13), Mělníka (26:21), Lovosic (31:16) a Náchoda (33:20) velmi rychle zapomněli.
Ve čtvrtém kole jsme po zaváhání hlavního favorita soutěže Dukly Praha ve Frýdku Místku vycítili šanci posunout se na průběžné první místo. Tuto možnost jsme následně ve skoro domácím prostředí Baťova Zlína (díky věrným fanouškům z řad některých rodičů) potvrdili v zápasech s týmy Zlína (22:19), Olomouce (19:13), Velké Bystřice (30:17) a Jičína (29:18).
Nejtěžší soupeře na naší zlaté cestě jsme potkali v jedné ze skupin pátého kola, jehož pořadatelstvím bylo pověřeno Velké Meziříčí. S domácími jsme si poradili celkem snadno (33:17), jakožto i s Brnem (30:20), zato utkání s celky Dukly Praha „A“ a Plzní měly být opakem předchozích zápasů. Avšak vynikající vstupy do obou zápasů výbornou obranou včetně brankáře počínaje a přesnými trefami v soupeřových svatyních konče, určily závěrečné výsledky, a to s Duklou „A“ (26:20) a s Plzní (27:18).
Už jen zázrak či nepochopitelný zkrat by mohl zhatit naši cestu ke kýženému zlatu, na něž jsme před začátkem této soutěže ani v koutku mysli nepomysleli.
Město pod Ještědem (pozorný čtenář poznal, že řeč je o Liberci) bylo poslední zastávkou další ze skupin již šestého, závěrečného, kola žákovské ligy. Po úmorném cestování v pátečním odpoledni jsme si navečer ještě stačili prohlédnout krásnou novorenesanční libereckou radnici.
V sobotním dopoledni jsme si poradili se soupeři z Liberce (29:17), Strakonic (23:18) a Mostu (18:14), tým z Nového Veselí byl však jiný „level“. Družstvo opírající se o dva výborné hráče a brankáře potřebovalo zvítězit, aby mělo šanci na zisk stříbrné či bronzové medaile. I přestože na našich hráčích byl znát úbytek sil, nechtěli jsme svou cestu za zlatem zakončit porážkou. Začátek obou poločasů vyšel lépe soupeři, avšak nezdolná vůle po vítězství podpořená zuberským srdcem nakonec potvrdila naši suverenitu a určila konečné skóre posledního zápasu 26:23 v náš prospěch. Velká škoda, že v těchto řádcích nelze vylíčit obrovskou radost a euforii všech zúčastněných, která vzápětí vypukla na palubovce liberecké haly a která se nesla po celou cestu sobotní nocí zpět domů.
Krom vítězných pocitů však náš tým čeká i velmi příjemný dárek v podobě předávání (jak jinak než) zlatých medailí v Praze na dnech oslav historických momentů české házené, které se uskuteční 19.-21. června tohoto roku.
Toho všeho by nebylo, nebýt nezměrného úsilí celého realizačního týmu starších žáků, jmenovitě Matěje Šustáčka, Martina Hrstky, Stanislava Skýpaly, Vojtěcha Krupy, Pavla Cabáka, Mgr. Tomáše Randýska a dalších.
Autor článku: člen širšího realizačního týmu
