/ROZHOVOR/ Jedním z talentů, kteří dostávají v letošní sezoně prostor v extraligovém týmu Robe Zubří, je i devatenáctiletý Sebastian Kunert. Mládežnický reprezentant, který s házenou začínal v Litovli, byl vloni druhým nejlepším střelcem dorostenecké ligy. A to vynechal šest zápasů kvůli zlomenému kotníku.
„Nebýt toho, tak by to dopadlo asi líp, ale nám se hlavně sezona nepovedla týmově. Cílili jsme na medaili a tu jsme nezískali,“ mrzí pravé křídlo Zubří.
Vynahradit si to může letos v zuberském A-týmu, který zatím drží čtvrté místo tabulky. Naposledy Zubřané porazili doma Frýdek-Místek 26:22.
„V prvním poločase jsme dostali čtyři branky za asi dvacet pět minut, obrana byla super. Plnili jsme taktické pokyny,“ řekl k zápasu Kunert.
V první půli jste obdrželi jen devět branek, spokojenost?
První poločas byl určitě lepší, než druhý. Kromě té poslední pětiminutovky, kdy jsme dostali skoro stejný počet branek, jak do té doby, tak obrana byla fajn. I útok poměrně fungoval.
Vstup do druhého poločasu vám nevyšel, jak to?
Přišlo mi, že jsme v útoku nebyli vůbec důslední v koncovce. Milan Malina předvedl výborné zákroky, ale stejně tak Bob Pšenica u nás. Celý poločas nás trápila koncovka. Obrana naštěstí fungovala a náskok jsme si tak udrželi až do konce zápasu. Do play-off toho musíme ještě hodně vyladit.
V A-týmu jste první sezonu, jak to zatím prožíváte?
Musím přiznat, že skok z dorostu do extraligy je fakt velký. V některých zemích je to tak, že po dorostu jsou ještě juniorské soutěže do jednadvaceti let, ale v Česku to nemáme. O to je ten skok větší, ale určitě se na to nechci vymlouvat. Každá minuta je pro mě super, jsou to cenné zkušenosti.
V čem je největší rozdíl oproti dorostu?
Pozice křídla je zrovna taková specifická. Na spojkách je to třeba daleko silovější oproti dorostu. Na křídle není až takový rozdíl, kromě gólmanů. Ti jsou u mužů mnohem zkušenější, ví co a jak. Připravují se i s videem a je mnohem těžší na ně střílet.
Kde se vidíte v budoucnu?
Rád bych si jednou zkusil zahraničí, ale je to sport a může se stát cokoliv. Musím makat a doufat, že to vyjde. V Zubří jsem spokojený, nečekal jsem, že hned v první sezoně dostanu tolik prostoru. I ty tréninky jsou úplně jiné, mnohem náročnější než v dorostu. Zvykám si, ale jsem tady spokojený.
Kdy jste přešel z Litovle do Zubří?
K tomu se váže taková historka. Po starších minižácích jsem byl na házenkářském kempu, kde trénoval Ondra Mika s Pavlem Přikrylem. Oni mi tam nabídli, jestli nechci hrát za Zubří. S mamkou jsme se rozhodli, že zkusíme novou životní etapu a v mých dvanácti letech jsme se přestěhovali do Rožnova.
Velká odvaha…
Mamka předtím pracovala ve speciální škole a byla tam poměrně dlouho, takže taky chtěla změnu. Ale větší část byla kvůli mně. Chtěl jsem v házené pokračovat a dosáhnout co nejlepšího, tak jsme se na změně shodli, za což jí moc děkuju.
Berete to zpětně jako dobrý krok?
Určitě. I když to bylo občas náročnější, když jsem třeba musel vstávat kolem páté hodiny, abych stihl nultou hodinu v Zubří, tak ten krok hodnotím jako správný. Litovel je teď v první lize a určitě tam nemají tolik tréninků, jako my. Doporučil bych takový krok i ostatním, co to myslí s házenou vážně.
V týmu jste ze všech nejmladší, jaké máte povinnosti?
Těch povinností je poměrně dost. Před každým tréninkem musím nachystat flašky, všech dvacet naplnit vodou nebo ionťákem. Pamatovat si, kdo co má. Do toho musím po tréninku posbírat míče, po zápase nosit večeři a občas i basu (úsměv). Jsou to takové drobnosti, není to zas tak strašné.
Je vás na to víc?
Máme to rozdělené, na flašky jsme tři nejmladší. Ale tím, že mám míče a flašky dohromady, tak to mám asi nejhorší, ale to si nechci stěžovat. Třeba Endy má na starost ručníky. A taky placení pokut (smích). Vzhledem k tomu, že si na minulý zápas zapomněl zápasové oblečení, tak pár stovek jako pokutu schytal.
Pro HC Zubří připravil David Janošek
