/ROZHOVOR/ Návrat jako hrom! Překvapivou posilu ohlásili extraligoví házenkáři Robe Zubří. Po dvou letech se do mateřského klubu vrací reprezentační spojka Lukáš Mořkovský. Příčina je jediná – krach polského klubu Górnik Zabrze.
„Mužská házená tam skončila. Na začátku července byla klubu odepřena licence do Superligy a už se nepovedlo najít nového sponzora, aby se proti tomu odvolali,“ popisuje 23letý odchovanec Zubří Mořkovský, který měl v Zabrze platnou smlouvu ještě na příští sezónu.
Všechno začalo na konci února, kdy majitel a hlavní sponzor klubu oznámil svůj konec. Začali se hledat noví sponzoři, spekulovalo se i o tom, že se licence předá do některého z okolních měst. Nic z toho však nevyšlo.
„Přitom hned vedle jsou Katovice a další velká města. Bohužel ale nikdo neprojevil zájem,“ krčí rameny Mořkovský.
Jak moc velká rána to byla?
Na začátku to byl šok. Bylo to těžké se v hlavách srovnat, hlavně pro ty, co mají rodiny. Museli jsme dál hrát za tým i za sebe, pokusit se prodat. Kdybych neměl smlouvu ještě na rok, tak bych už v březnu nebo v dubnu mohl podepisovat jinde. Takhle jsem musel čekat.
V březnu jste mluvil o dalších nabídkách z ciziny, nakonec se vracíte do Zubří. Jak to?
Když už jsem byl v červenci volný hráč, tak jsem byl s jedním klubem domluvený na podmínkách smlouvy, ale dokončení přestupu pořád trvalo. Chtěl jsem mít už nějakou jistotu, že budu moct někde hrát. Zároveň jsem se nechtěl připojovat k novému týmu ve druhém týdnu přípravy. U fotbalistů je to normální, ale já bych se necítil komfortně. Raději jsem se rozhodl vrátit domů, kde je dobré zázemí a kde to jde každým rokem nahoru.
Poslední sezonu Zabrze jste zakončili na čtvrtém místě. Jak jste umístění hodnotili?
Úspěch i neúspěch. V lednu jsme byli ještě jedenáctí, ale dokázali jsme se dostat do play off a hrát o třetí místo. Ta sezona mě posunula dopředu skrz hlavu. Dokázal jsem si, že se dá hrát házená i s nejistotou, co bude. Co se týče vytížení, tak to bylo super. Hrál jsem celé zápasy.
Nezkoušel jste některého ze spoluhráčů nalákat do Zubří?
Zkoušel jsem to, ale už bylo pozdě. Už byl tady rozpočet naplněný. Ti hráči by si neřekli o míň peněz, než za které hráli v Zabrze.
Co pro vás znamená návrat domů?
Musím poděkovat Zubří, že mi takto pomohli. Jednání bylo velmi rychlé. Jsem opravdu rád, že tady můžu být. Bude se slavit sto let házené v Zubří. Chci tady udělat nějaký úspěch a být součástí této historie. Nepřišel jsem tady hrát o osmé místo, chtěl bych od všech, abychom v zápasech odvedli maximum. A aby byla plná hala.
Přišly i nabídky z jiných českých klubů?
Nikam jinam, než do Zubří, bych teď v Česku nešel. Nějaké náznaky tam byly, ale všichni vědí, že jsem Zubřan a že to mám jasně postavené (úsměv).
Kolik jste už stihl tréninků?
Vynechal jsem asi jen dva nebo tři tréninky. I minulou sezonu jsem tady v létě s kluky týden byl, abych se udržoval. Je lepší takhle trénovat s nějakým týmem, než běhat sám na ovále. Takže moc jsem toho nezameškal.
Co říkáte na svůj nový tým?
Je to jiné, než v Zabrze, divočejší. Na trénincích se kluci chtějí pomalu zabít, což jsem za ty dva roky nezažil. Úroveň tréninků je dobrá, stejně tak trenér. Máme tu výborné podmínky pro regeneraci. V některých herních situacích to chce jen některé kluky uklidnit. Nemůžou to třikrát zahodit a počtvrté do toho zase stejně vletět. Doufám, že je svou hrou trochu uklidním.
Jaké budou ambice pro nadcházející sezonu?
Nevím, jaké si dali cíle v týmu, protože na prvním tréninku jsem nebyl, ale moje jsou jasné. První tři pozice. Tým na to má, vloni s Plzní hráli v play off perfektně.
A vaše osobní plány do budoucna?
Sezonu tady určitě dokončím, na jaře nikam neuteču. Domluvili jsme se tak i s vedením, že když mi oni podali pomocnou ruku, tak i já jim vyjdu vstříc. Ani by mi to nedávalo smysl odejít v zimě do nějakého rozjetého týmu. Zahraničí je ale pro mě pořád priorita. Nejlíp před Vánocemi bych si chtěl najít budoucí angažmá, abych mohl jaro odehrát s klidnou hlavou.
Pro HC Zubří, David Janošek
