Rozhovor – Jan Zahradníček

Levoruký šutér, který s házenou začínal v Ivančicích a minulý rok už působil v mládežnických týmech Zubří, chce svoji příležitost chytit za pačesy a postupně si splnit všechny své sportovní sny – extraligu, reprezentaci i zahraniční angažmá. V zuberském A týmu jste jen pár týdnů, poslední dva roky jste byl v mládežnických týmech Zubří. Představte se trochu fanouškům …

S házenou jsem začínal v Ivančicích, kde mě k tomu dovedl můj taťka, který kdysi za mladých let taktéž hrával házenou. Jsme všestranně sportovně založená rodina, takže k házené a ke sportu vůbec jsem měl velmi blízko. V Ivančicích jsem hrával jak za mladší a starší žáky, tak i potom za dorost. Do Zubří jsem se vlastně dostal z výběrového kempu házenkářských nadějí v Brně, kde mě oslovil pan Koleček – trenér SCM a nabídl mi jak studium v Rožnově pod Radhoštěm, tak i působení v týmu HC Zubří, což pro mě byla obrovská příležitost, která se nedala odmítnout. Znamenala pro mě velký rozlet, jak zkušenostmi, tak i možným pokračováním v extralize, popřípadě v zahraničí.

Které úspěchy v házené si nejvíce ceníte?

Mým největším úspěchem byl zisk titulu mistra ČR v kategorii mladšího dorostu hned v prvním roce mého působení v HC Zubří a třetí místo v 1. dorostenecké lize v minulé sezóně v kategorii staršího dorostu. Co se týče reprezentace, v loňském roce jsem byl zařazen do širšího kádru.

Se spoluhráči máte za sebou měsíc přípravy s A týmem, jaké jsou pocity?

Úplně super. Když jsem přišel do Zubří první rok, hrál tam ještě Tomáš Číp, Kuba Hrstka, Mira Jurka, což jsou opravdu fantastická křídla. A tak jsem si říkal, kéž bych tam taky jednou hrál a vyzkoušel si extraligu. Mé přání se tak nečekaně již po třech letech působení v dorostenecké soutěži splnilo a můžu teďka vše vyzkoušet na vlastní kůži. To je super.

Co říkáte na srbského trenéra Ćeliće?

Tak je to něco nového, než na co jsem byl zvyklý. Trénink netrvá hodinu a půl, ale třeba dvě, dvě a půl hodiny v ostrém tempu, navíc se nám snaží metody a formy tréninku přizpůsobit podle jeho získaných zkušeností v Německu a jinde, takže jsou to úplně nové zkušenosti jak pro mě, tak pro celý tým.

Budete nastupovat i za juniorku?

Tak to opravdu netuším, ještě jsem s trenérem nemluvil, jestli bych nastupoval za juniorku popřípadě za dorost ještě. Ale extraliga bude sama o sobě určitě hodně náročná.

Jste nejmladší člen kádru, což často přináší různé povinnosti …

Každý mladý hráč v týmu má určitou funkci, kterou dostane a musí jí plnit, ale tak snažím se i pomoci uklízet, když je potřeba. Ale v týmu je super kolektiv jak na stránce herní, tak i v šatně jsou kluci strašně fajn a samá sranda (smích). Většinu znám už z dorostu a ostatní zkušení hráči mě často radí a povzbuzují, takže fakt super parta.

Už máte odehráno pár přípravných zápasů, jak se vám dařilo?

Ze začátku jsem z toho byl trošku nervózní, přece jen se hrálo proti chlapům. Ale zvykl jsem si snad celkem rychle, a jak se říká oťukal se. Hráli jsme přípravné zápasy v Rakousku s Linzem a Kremsem, kde se mi teda hodně dařilo a získal jsem potřebnou jistotu ve hře. Byly to velké zkušenosti a vím, že jich ještě bude, ale ještě musím hodně co zlepšit a makat na sobě.

Podle všeho budete trenérova první volba na pravém křídle, jak se s tím vyrovná hlava?

Tak všechno je v pohodě, trošku ta nervozita tam je, ale s trenérem si myslím, že mám moc dobrý vztah a věřím, že mě bude dávat hodně prostoru ve hře, což se potvrdilo i v přípravných zápasech. Hlavně fyzicky to bude hrozně náročné. A co se týče fanoušků, tak už se moc těším na zápasy v domácím prostředí, bude to úplná fantazie hrát pod takovým skvělým publikem.

Co vás ještě čeká do začátku soutěže?

Máme ještě v plánu nějaká přípravná utkání a také Valašský pohár, plus tréninky. Takže si myslím, že budeme na úvodní extraligová kola velmi dobře připraveni.

Kdo je váš házenkářský vzor?

Můj vzor je pravé křidlo Luc Abalo z Francie, kterého jsem poprvé viděl před čtyřmi lety při kvalifikaci na ME 2010 v Brně, kde jsem opravdu koukal, co umí (smích). Od té doby se koukám na jeho zápasy a taky zkouším ty jeho finty z křídla nebo z trháků.

Jaké jsou cíle do budoucna?

Mým cílem a snem bylo se vždycky dostat do extraligového týmu, což se mi již plní. Samozřejmě pak se dostat do reprezentace a nakonec do kvalitní soutěže v zahraničí. Doufám, že v extralize získám mnoho zkušeností. Určitě budu na sobě tvrdě pracovat, aby se mi ten sen jednou splnil.