René Dořičák: Převzít otěže po tak zkušeném matadorovi, jako je můj otec, bude těžké

Po dvanácti letech opouští vedení HC Zubří předseda klubu Jaroslav Dořičák. Do jeho postu byl výkonným výborem zvolen dosavadní místopředseda René Dořičák, který se v házenkářském světě pohybuje odmala. Nyní je na něm, aby navázal na dlouholetou práci svého otce. „Nebude to jednoduché převzít otěže po někom tak zkušeném, jako je můj otec. Věřím ale, že to s týmem vedení zvládneme,“ říká. Mezi jeho hlavní vize a přání do budoucna patří dokončení tréninkové haly pro mládež a samozřejmě úspěch všech zuberských házenkářských družstev.

Dalo by se říct, že házenkářská krev Renému proudila v žilách od narození. „Pomyslná házenkářská štafeta se v naší rodině předávala po generace. Hráli ji všichni – otec, strýcové, bratranci, myslím, že i sestřenice. I pro mne byl tento sport jasná volba,“ vysvětluje. Již tehdy se házená v Zubří těšila velké popularitě. „Na utkání, která se odehrávala na tehdejším antukovém hřišti pod Petrohradem, docházelo hodně lidí. Býval to vždy svátek,“ vzpomíná. Jelikož však Reného v dětství trápily zdravotní komplikace, sledoval i on házenou spíše z divácké tribuny. „Odmala jsem se chodil dívat na zápasy i tréninky mládežnických, ale především mužských celků. Věděl jsem, že jednou budu také házenkářem, ale můj zdravotní stav mi to tehdy bohužel neumožňoval,“ říká. Časem se ale jeho stav zlepšoval a René se začal hráčsky angažovat v žákovských kategoriích jak v Zubří, tak i v nedalekém Rožnově pod Radhoštěm. Házená ho bavila a dokonce uvažoval o kariéře profesionálního sportovce. Nakonec se ale vydal jiným směrem. „Ještě na střední škole jsem hrával ve Frýdku-Místku a také školní ligu, chvíli jsem hrál i na vojně. Pak jsem začal házenou kombinovat i s jinými sport, jako byla například jízda na koni a parkurové skákání nebo kynologie, ve které jsem se svým psem dosáhl několika soutěžních úspěchů. Kromě toho mě chytly také motocyklové závody, konkrétně enduro závody, jak na sportovních endurech, tak i čtyřkolkách.“ vyjmenovává zuberský rodák. Když se poté Renému naskytla příležitost vycestovat do Ameriky na zkušenou, znamenalo to úplný konec jeho hráčské kariéry.

Po návratu do rodného Zubří si ale René opět k házené našel cestu. „Ještě když jsem byl v zámoří, začali jsme s otcem zuberský klub sponzorovat. Když jsem se pak vrátil, chodíval jsem na utkání jako divák a fanoušek,“ upřesňuje. Jeho angažovanost postupem času rostla. „Zhruba v roce 2009 jsem si v Zubří ve sportovní hale otevíral restauraci a přišla mi nabídka z tehdejšího vedení klubu, jestli bych se nechtěl stát členem výkonného výboru,“ říká René. Nerozhodoval se dlouho. „Můj syn měl tehdy asi tři roky a doma si čím dál častěji hrál s balónem. Tušil jsem, že z něj jednou bude také házenkář. Říkal jsem si, že by bylo dobré, kdybych mu při tom byl na blízku a zároveň mohl mít vliv na rozvoj celého klubu,“ popisuje René, který tehdy v jedenáctičlenném výkonném výboru začal postupně prosazovat své myšlenky a vize. Ze začátku to ale nebylo jednoduché. „V takovém počtu a s tolika rozličnými názory bylo náročně se na určitých věcech shodnout,“ podotýká. Zlom nastal v sezóně 2011/2012, kdy byl do vedení přizván Reného otec, který byl zvolen předsedou klubu. „S oporou z rodinného kruhu a s postupem času snižujícím se počtem členů výkonného výboru se nám ve vedení daleko lépe nacházela společná řeč a myslím, že se nám dařilo vést klub správným směrem,“ říká René.

Od té doby se toho hodně změnilo. „Z pohledu funkcionáře klubu musím říct, že za těch uplynulých čtrnáct let nejvíce pociťuji nárůst cen a všudypřítomné zdražování. Je to stále těžší a těžší zajistit financování. Myslím si ale, že se nám v Zubří daří dlouhodobě udržovat spolupráce s kvalitními sponzory, za což jsem velmi rád,“ popisuje René, který postupem času povýšil do funkce místopředsedy klubu. Finance ale nejsou to jediné, co má výkonný výbor společně s klubovým managerem na starosti. „Celkově se snažíme sledovat moderní trendy a udržet krok se stále zrychlující se dobou. Vše se snažíme postupně digitalizovat. Zřídili jsme například vstupenkové terminály, stále více s fanoušky interagujeme na sociálních sítích, vrátili jsme do Zubří soutěže Evropského poháru, dbáme na kvalitu trenérů, rozšiřujeme tréninkové centrum mládeže, vybudovali jsme házenkářskou akademii, před šesti lety jsme zajistili do klubu malý autobus, před dvěma roky jsme křtili velkokapacitní dálkový autobus, který užívá především náš extraligový tým, aby se mu pohodlně cestovalo na venkovní utkání. Nedávno jsme pak pořídili zejména pro mládežnické kategorie dva devítimístné automobily. Pořád se snažíme zlepšovat, abychom nestagnovali na místě, ale neustále se posouvali kupředu,“ informuje.

Reného otec, Jaroslav Dořičák, ale nyní po více než dvanácti letech z postu předsedy HC Zubří odchází a do jeho pozice byl nově zvolen právě René. „Převzít otěže po tak zkušeném matadorovi, jako je můj otec, který byl dlouholetým hráčem, sponzorem, členem výkonného výboru a předsedou, bude těžké. Věřím ale tomu, že momentálně máme ve vedení tým velmi schopných a pracovitých lidí a že dokážeme na práci mého otce plynule navázat,“ míní nový předseda. Oficiální poděkování Jaroslavu Dořičákovi je plánováno na první domácí utkání nové sezóny. „Mému otci bychom všichni chtěli moc poděkovat za vše, co pro klub udělal a rádi bychom mu společně s celým současným vedením udělili titul Čestného předsedy. Moc si jeho práce vážíme,“ uvádí René.

Nová pozice bude pro Reného náročná také z časového hlediska, jelikož práci pro klub kombinuje se svým zaměstnání. „V Otrokovicích mám svou firmu a v Zubří provozuji autobusovou dopravu. Před osmi lety jsem přebral i firmu otce, který podnikal v gumárenském průmyslu. Volného času mi moc nezbývá. Jelikož mám ale v obou firmách zkušené zaměstnance, na které se můžu spolehnout, nemusím každý den do Otrokovic dojíždět a hodně věcí můžu vyřešit na dálku. Na házenou si tak vždy prostor udělám a vyhradím si čas, kdy se kromě povinnostem souvisejícím s vedením na sto procent věnuji také práci vedoucího extraligového týmu. To je pro mě ale radost, protože jsem si velice sedl se současným trenérem mužů Peterem Dávidem, a to jak po pracovní, tak lidské stránce,“ popisuje René. Házenou však neřeší René jen v hale, ale i doma ve svém volném čase se svou rodinou. „Moje partnerka nám v klubu pomáhá s administrativou a syn Adam hraje za starší dorost, takže házená je u nás opravdu na denním pořádku. Bavíme se o ní, doma se válí házenkářské dresy nebo jiné sportovní věci, když se Adam vrátí ze zápasu nebo z tréninku, a tak podobně,“ směje se René.

Takto naplno se házené plánuje René věnovat i nadále. „Naším hlavním cílem nyní bude dotáhnout společně s podporou města Zubří projekt nové tréninkové haly do zdárného konce, jelikož chceme navýšit kapacity pro rozvoj mládeže. Taková základna talentů, jako je tady v Zubří, se jen tak někde nevidí a my bychom se chtěli nadějným sportovcům věnovat na té nejšpičkovější úrovni. Dále bych chtěl do celé struktury klubu zavést myšlenku, že každá společnost nebo spolek by se měla vést jako firma. To znamená, aby nad ní vládla pevná ruka hospodáře, kterému záleží na tom, aby subjekt prosperoval. V neposlední řadě si přeji, aby se všem našim mládežnickým celkům co nejvíce dařilo, té naší vlajkové lodi extraligového týmu přeji, aby se udrželi v extralize a aby nám už co nejdřív cinkla nějaká ta medaile, a k těm blížícím se jubilejním stým narozeninám klubu by to chtělo titul,“ říká s úsměvem René. K tomu házenkářům jistě pomůžou zuberští fanoušci. „Všem divákům a skalním fanouškům, kteří nás chodí podporovat jak na domácí, tak venkovní utkání, bych chtěl moc poděkovat. Ta bouřlivá atmosféra, kterou dokáží vytvořit a kterou nás ženou k výkonu, je nenahraditelná,“ dodává.

 

Autor rozhovoru: Kamila Krupová

banner2