„Kariéru bych si přál ukončit tam, kde jsem s házenou začal. V Zubří,“ říká Jakub Hrstka

Jako malý si zuberský odchovanec Jakub Hrstka chodíval jen tak zaházet na branku, zatímco jeho babička pomáhala s úklidem haly. Nyní tento vynikající házenkář již řadu let působí v národní reprezentaci a v současné době se angažuje v zahraničí, v německém klubu Dessau- Roßlau. Na Zubří vzpomíná rád.

 

Kubo, jak se máš a jak jsi prožil léto?

Mám se dobře. Vzhledem k tomu, že byla předčasně ukončena sezóna kvůli koronaviru, měli jsme více volna než obvykle, a tak jsem ho strávil doma v Česku s rodinou a do toho jsem individuálně trénoval.

 

Byla dráha profesionálního hráče vždy tvým snem?

Ano, byla. Už od mala, když jsem začal hrát, to byl můj sen.

 

Jak ses k házené dostal?

K házené jsem se dostal přes moji babičku, která pomáhala uklízet v hale. Chodil jsem tam s ní a házel jsem si na bránu. Začalo mě to bavit, a když měli starší kluci trénink, vzali mě mezi sebe. Když jsem potom nastoupil do první třídy, přihlásil jsem se do házené a od té doby hraju.

Jakými všemi kluby už sis prošel?

Postupně jsem prošel všemi věkovými kategoriemi v Zubří i v reprezentaci. Když jsem dodělal střední školu, přestoupil jsem do slovenského klubu Tatran Prešov, kde jsem působil 9 let. Poté jsem přestoupil do mého současného působiště, německého klubu Dessau- Roßlau.

 

Na které místo nejraději vzpomínáš?

Nejraději vzpomínám samozřejmě na Zubří.

 

Co je tvá nejoblíbenější vzpomínka ve sportovní kariéře?

Je jich spousta, ale velmi rád vzpomínám na výhru nad Dánskem na mistrovství Evropy v Chorvatsku.

 

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Každopádně právě úspěch na mistrovství Evropy v Chorvatsku, kde jsme vybojovali 6. místo.

 

Jak dlouho působíš v národní reprezentaci?

Do seniorské reprezentace jsem poprvé nahlédl ve svých 19 letech. Za každý sraz jsem nesmírně vděčný a užívám si ho. Máme super partu a prožil jsem s nimi historické úspěchy, ale i zklamání.

 

Co reprezentaci v nejbližší době čeká?

V listopadu nás čekají kvalifikační zápasy na mistrovství Evropy, v lednu pak mistrovství světa v Egyptě.

 

Kde a jak dlouho v současné době působíš?

Momentálně působím v Německu, konkrétně v klubu Dessau- Roßlau, kde jsem už druhou sezónu.

 

Jak ses v Německu aklimatizoval?

Myslím, že vcelku rychle. Začal jsem navštěvovat jazykový kurz a zároveň mi moc pomohlo, že se mnou hrají i kluci z Česka. Ti mi pomáhali jazykovou bariéru překonávat, protože trenér s námi komunikuje pouze německy.

 

Co na to tví nejbližší? Přestěhoval se do Německa někdo s tebou?

Do Německa jsem se přestěhoval sám, moje rodina zůstala v Česku a pravidelně za mnou dojíždí.

 

Jaké je národnostní složení týmu?

V týmu jsou výhradně Němci a 4 Češi.

 

Jaká je v Německu házenkářská úroveň?

V Německu je házená velmi populárním sportem a její úroveň je velmi vysoká. Zápasy vždy provází bouřlivá atmosféra a vyprodané haly.

 

Jak bys popsal Německo jedním slovem?

Dřina

 

Jaká je v Německu situace nyní?

Situace se uklidnila, avšak od Česka se lehce liší. Některá opatření, která se u nás uvolnila, v Německu stále zůstala. Patří mezi ně například nošení roušek v obchodech a na společenských místech. Navíc každý týden v rámci klubu podstupujeme testování na Covid-19.

 

Napadlo tě někdy vrátit se do Zubří?

Samozřejmě ano. Přál bych si kariéru ukončit tam, kde jsem s házenou začal.

 

Co plánuješ do budoucna?

Přál bych si, abych mohl hrát, dokud mi to zdraví umožní. V budoucnu by mě potom určitě bavilo věnovat se trénování mládeže.

 

Autorka: Kamila Krupová

Foto: archiv Jakuba Hrstky