Deník: Divočina v Zubří: bylo-nebylo, gól-negól
Zubří – Bylo to jako v pohádce. Bylo – nebylo, výhra – nevýhra. Takto divokou a nepřehlednou koncovku mělo sobotní utkání 20. kola extraligy házené, ve kterém se týmy Zubří a Brna rozešly smírně (36:36) a které určitě dlouho neupadne v zapomnění. Takových zápasů, ve kterých se finální verdikt mění až několik minut po závěrečném hvizdu, se totiž zase tolik nehraje.
Na tento zápas se bude zřejmě dlouho vzpomínat. O to hlavně kvůli nezvykle vypjaté koncovce, která přinesla maximální možné emoce. A jak to vlastně v Zubří bylo? Ve zkratce: Brno přijelo zdravě sebevědomé, nehrálo žádného zanďoura, nebálo se hrát dopředu, proměňovalo svoje šance a navíc ho především v první půli podržel gólman Balvnka – Brno prostě šlapalo.
Naopak domácí, kteří o tři dny dříve prohráli v semifinále Českého poháru doma s Hranicemi a byla to jejich první domácí prohra sezony, působili ospale, vlažně a zrovna dvakrát jim to nešlo.
Z toho rezultovalo až osmibrankové (!) vedení Brna v první půli a často mimořádně potichlá hala. Ve druhé půli Zubřané vše ještě stihli na poslední chvíli zachránit a sahali po vítězství. To už málem měli, když osm vteřin před koncem dal Reček gól na 36:35 a Zubří poprvé v zápase vedlo.
Hosté však Vermiřovským srovnali zároveň s klaksonem na 36:36 a začalo handrkování o to, jak to vlastně celé dopadne. Sudí nejprve vyrovnávací gól Brna neznali a na tabuli svítilo 36:35. Hala slavila.
„Takhle to mělo skončit. Dle mě padl vyrovnávací gól Brna na 36:36 až po hracím čase, měli jsme tedy vyhrát,“ měl ve věci naprosto jasno těsně po utkání Jiří Kekrt, trenér Zubří.
Jenže vše nakonec dopadlo jinak. Rozhodčí se chvíli poradili a několik minut po skončení utkání nakonec branku Brna uznali, zápas tak skončil remízou. To se pochopitelně nelíbilo domácímu týmu, který se cítil poškozen.
„Nechápu to. Gól přeci buď je, nebo není. Ale není možné, aby chvíli byl a pak zas nebyl. S tím nemohu souhlasit. měli jsme vyhrát,“ kroutil hlavou po zápase Jiří Kekrt. V událostech těsně po konečném hvizdu se přesně neorientoval ani Kekrtův protějšek Andrej Titkov. Kouč Brna už byl chvíli i smířený s krutou porážkou.
„Bylo to hodně vypjaté a divoké. Po skončení utkání jsem na rozhodčí nešel nijak tlačit, ani jsem u nich nebyl. Měl už jsem žlutou kartu a nechtěl jsem se do toho nějak angažovat. Jen vím, že chvíli jsme zápas prohráli a pak z toho byla remíza. V každém případě bod pro nás je dobrý, a to i přes ten průběh, ve kterém jsme vedli už o osm. Kluci podali výborný výkon a bod se nám může ještě hodně hodit,“ konstatoval ke kontroverznímu finiši duelu 20. kola kouč Brna Andrej Titkov.
Přestože Zubří ztratilo vůbec první domácí bod sezony, více mrzela domácího kouče prachbídná defenziva. Šestatřicet inkasovaných branek je na tým, který je pasován na jednu z medailí až příliš.
„Že máme katastrofální defenzivu? Ano, bohužel. Obrana je souznění obrany a gólmanů. A to nám nefunguje,“ připustil Jiří Kekrt, že jeho tým se v defenzivě tak trochu motá v bludném kruhu. A také pokračoval s další glosou.
„Když za poločas gólmani chytnou tři střely, tak ten obránce neví, co má dělat. Ten obránce je zkrátka tak zblblý, že klečí na kolenou a vzývá Boha, aby se za ním něco stalo,“ glosoval zuberské problémy posledních týdnů kouč Jiří Kekrt.
Podle zkušeného stratéga byl zápas y Brnem možná poslední možností, jak se odrazit k lepším výkonům v defenzivě. „Pokud tohle bude poslední varování a vezmou si hráči všechno, co jsme si říkali a co si říkáme k srdci, nebude mi tento zápas s Brnem vůbec vadit. Ale nesmí se to opakovat,“ zdůraznil Jiří Kekrt.
